RECENZE: Domestik frčí v trendu ambiciózního českého nic

Autor: Anna Kopecká
Před 9 měsíci
433


Domestik je celovečerním hraným debutem režiséra Adama Sedláka. Příběh filmu, který mladý absolvent Filmové akademie Miroslava Ondříčka v Písku i napsal, se točí okolo cyklisty Romana, který se zotavuje po zranění a dodržuje přísnou životosprávu a tréninkový plán. Tím trpí jeho manželství s Šarlotou, která by chtěla miminko, ale nedaří se jí otěhotnět.

Většina filmu se odehrává v uzavřeném prostoru jednoho bytu. Seznamujeme se s rutinou manželského páru, který má na bodech programu především vyváženou stravu, hygienu, sex a trénink. Tento stereotyp jednoho dne naruší Roman, který domů přinese kyslíkový stan na spaní, jenž má simulovat vzduch ve vysokohorském prostředí, a má napomoct lepším sportovnímu výkonu. Tajné užívání zakázaných látek na podporu výkonu je pak už jen třešinkou na dortu.

Ačkoliv Šarlota pečlivě vyplňuje ovulační kalendář, připravuje (alespoň zprvu) nutričně hodnotné pokrmy a nutí Romana nosit chladící náplast na varlatech, trénink je v této domácnosti priorita číslo jedna. Estetika filmu je přitom chladná a všechno snažení (ať už o početí či o nejlepší sportovní výkon) působí neosobním a chirurgickým dojmem.

Prostředí jednoho bytu působí klaustrofobně a místy až hororově, čemuž napomáhá i pečlivé záběrování a úzkostná hudba. Adam Sedlák se svým estetickým cítěním nezapře inspiraci v současné evropské nezávislé tvorbě, ale i v tvorbě dnes už renomovaných tvůrců jako je Darren Aronofsky nebo Nicolas Winding Refn. Ti oba se ve svých dílech také zaměřují na rozklad těla a mezilidských vztahů, což je – jak se zdá – i leitmotivem Sedlákova debutu.

Zjevná obsedantně-kompulzivní porucha u obou článků páru se totiž brzy začne měnit v doslovný horor, kdy se Roman i Šarlota začínají ve jménu dokonalosti fyzicky a psychicky proměňovat. A strádá přitom i prostředí, v kterém žijí. Režisér přitom nezapře svou vlastní obsesi v zobrazování hnusů, když se doslova vyžívá v záběrech na nejrůznější tělesné neduhy jako je zvracení, skřípání nehty i nekonsensuální sex. Protože bez znásilnění by to asi nebyl správný český film. Popcorn v kině v tomto případě raději vynechte.


Je trochu paradoxem, že film dostal v roce 2015 cenu Filmové nadace za nejlepší nerealizovaný scénář. Nejslabším článkem filmu, jehož námět by stačil na pár desítek minut a jehož 117 minutová stopáž je přehnaná, jsou totiž z velké části dialogy. Subtilní estetika filmu se promítá i do slov, a střídmé dialogy způsobují, že herci chvílemi vlastně nemají co hrát. Manželka hlavního hrdiny v podání Terezy Hofové přitom disponuje značně větším hereckým talentem než Roman (Jiří Konvalinka), což působí dost rušivě.

Pokud je u cyklisty nejdůležitější váha, jak naznačuje citát Lance Armstronga v úvodu filmu, u filmu je to právě scénář. Ten jakoby u Domestika hrál až podružnou roli. Roli podobnou domestikovi v silniční cyklistice.

Ačkoliv sledujeme rozklad postav, jsou to právě postavy, které by si zasloužily více scenáristické a dramaturgické pozornosti. Domestik totiž evidentně chtěl být něčím víc než jen pokračováním trendu českých chcípáckých filmů. Ve výsledku ale není ani hororem, natožpak psychologickým dramatem. Ambice se jeho tvůrcům nicméně upřít nedají. Jen těžko říct, jestli vynaložená energie nebyla zcela zbytečná.

Hodnocení: ...