Proč mají i dobří lidé špatné myšlenky? Psychiatři našli odpověď

Autor: Zdenka Pšeničková Zdroj: adme
Před 1 měsícem
925

I ti nejlepší lidé občas mívají myšlenky, které by nikdy nikomu nepřiznali. Bývají to myšlenky na něco nemorálního nebo nemravného, někdy na něco vyloženě zlého. Mnozí lidé se dokonce kvůli takovým myšlenkám trápí a začínají o sobě pochybovat.

Co to znamená? Proč nás takové myšlenky napadají? Vypovídá to snad o nás, že jsme v jádru špatní lidé?

V dnešním článku se dozvíte všechno o našich vnitřních démonech a o tom, proč čas od času čelí každý z nás své temné stránce a co to znamená.

„A co kdyby…?“


Věnujete se své každodenní práci, a pak, zničehonic, vás napadne: Co kdybych se otočila a praštila manžela válečkem do hlavy?

Podíváte se na svého nic netušícího muže a pokoušíte se tu myšlenku vyhnat z hlavy. A dostanete strach. Co o vás takovéhle myšlenky vypovídají? Jste snad psychopat, měli byste okamžitě odjet na psychiatrii?

Ne, nic takového. Ve skutečnosti podobné věci napadají čas od času téměř všechny. Podle průzkumů přesně 84 % všech žen, a dokonce 91 % všech mužů. Ženy mívají ovšem častěji vizuální představy, muže napadají spíše slova.

Nikdo z nás není schopen zcela se ovládat – nad našimi myšlenkami nemáme nikdy stoprocentní kontrolu, tak to prostě je.

průzkumu Erica Klingera vyplynulo, že během jediného dne prolétne hlavou průměrného člověka asi 500 fantazií, nad nimiž nemá absolutní kontrolu. Až 18 % těchto představ bývá špatných a dalších 13 % bývá naprosto nemorálních.

Proč to tak ale je? Ukrývá se snad uvnitř každého z nás netvor? Jsme v jádru všichni zlí?


Profesor David Buss přichází s možným vysvětlením. Podle něj stojí za vším genetika. Naši předci byli nuceni velmi často zabíjet, aby sami přežili. Pro morálku nebylo místo. Dnes sice žijeme v civilizované společnosti, máme morální zásady a dodržujeme zákony, ale přesto v podvědomí každého z nás zůstala „vzpomínka“ na dobu našich předků.

A protože k násilí docházelo vždy ve chvíli ohrožení spojeného se stresem, většinou nás takovéto „špatné myšlenky“ napadají právě ve chvíli, kdy pociťujeme stres nebo jsme nějak omezováni. V našem podvědomí je násilí a amorální chování spojeno s řešením těchto pocitů.

Co s tím? Myšlenky na násilí nás nevyzývají k akci. Pouze stimulují naši fantazii. Náš mozek nám předkládá pouhý návrh možného řešení situace. My, jako rozumní lidé, jsme však schopni situaci zanalyzovat a rozhodnout se, co udělat.

„Na planetě je příliš mnoho lidí.“


depositphotos

Napadlo vás někdy, že by světu neuškodilo, kdyby byl o pár lidí lehčí? Nebo že kdyby ze Země zmizel nějaký ten kontinent, bylo by to jen dobře? I ty nejdobrosrdečnější a nejtolerantnější lidi tohle občas napadá.

Psycholog Mark Schaller se domnívá, že jde o pouhý obranný mechanismus. V dřívějších dobách bývalo všechno neznámé a nezvyklé považováno za hrozbu a cizinci bývali automaticky nepřátelé. Tento obranný mechanismus se můžeš spustit pokaždé, když spatříme někoho odlišného. A to i v dnešní době.

„Mám radost z toho, že jsi na tom špatně!“


Máte občas zlomyslnou radost, když slyšíte nebo třeba čtete zprávu o tom, jak se někomu něco nepovedlo, jak něco pokazil nebo se ponížil? Nikdo nepřizná, že mu cizí neštěstí udělalo radost – ale stává se to mnohým lidem.

Psycholog Norman Feather tvrdí, že čím úspěšnější člověk selže, tím větší z toho máme radost. Pokud svého kamaráda považujete za horšího, než jste sami, nejspíš mu budete přát úspěch a v případě neúspěchu ho budete upřímně litovat. Naopak pokud ho považujete za lepšího než jste vy sami, pravděpodobně budete mít z jeho pádu radost a jeho úspěchy mu budete závidět.

Faktem totiž je, že většina lidí se neustále srovnává s ostatními – a z tohoto srovnání odvíjí svou vlastní hodnotu. Pokud jsme úspěšnější než druzí, pak jsme se sebou samými spokojení. Ale čím úspěšnější ostatní jsou, tím více naše vlastní sebevědomí klesá. Avšak v okamžiku, kdy náš úspěšný „sok“ selže, naše sebevědomí se opět vyšvihne nahoru, a právě proto cítíme najednou radost, i když víme, že bychom neměli.

Co s tím? Naučte se odvozovat svou hodnotu sami ze sebe, nesrovnávejte se s okolím. Pravda je, že nikdo nemůže mít vše. Vždycky se najde někdo, kdo bude v něčem lepší, úspěšnější a podobně. Zeptejte se ale sami sebe: Jste se svým životem spokojení? Žijete podle svých představ? To je to jediné, na čem skutečně záleží. Ostatní lidé nejsou vaši konkurenti – šťastní přece můžeme být všichni.

„Och, jaká hrůza… Nepřepínejte!“


Když se díváme na horror, samozřejmě doufáme, že zlo bude nakonec poraženo. Když se díváme na krimi zprávy a vidíme nějaké drastické záběry, jsme určitě šokováni, litujeme obětí a doufáme v dopadení pachatele.

Málokdo ale přizná, že při pohledu na drastické výjevy jsme občas také naprosto fascinováni. Domníváme se, že to o nás vypovídá něco strašlivého a snažíme se takové pocity utajit před sebou samými.

Profesor Marvin Zuckerman si myslí, že existuje určitý typ lidí, kteří k životu potřebují vzrušení. Pohled na něco strašného a šokujícího v nich vyvolává přesně ty správné a potřebné emoce, které potřebují ke štěstí. V tyto okamžiky zažívají pocit, že skutečně žijí. Uvědomí si hodnotu a křehkost svého života. Pocítí štěstí z vědomí, že sami jsou zdraví a živí.

Co dělat? Touha po tom vidět něco hrozivého může být i užitečná. Psycholog Eric Wilson si třeba myslí, že když vidíme utrpení druhých, pomáhá nám to neutralizovat všechny vlastní destruktivní emoce. Jednoduše řečeno, vybijeme se a uspokojíme své potřeby, a to aniž bychom ublížili sobě nebo druhým. Kromě toho připomenout si, že bychom si měli vlastního života a zdraví vážit, není přece nic špatného.

Jak se vypořádat se svými vnitřními démony?


Špatnou myšlenku, která se vám náhodou zrodila v hlavě, neberte jako výzvu k akci. Není to nic, co by se mělo skutečně stát. Je to jen výplod bujné fantazie.

Pokud vás trápí špatné myšlenky často, zkuste si je zapsat na papír a ten pak spálit nebo roztrhat a hodit do koše. Můžete si je zapisovat i do počítače a dokument pak vždy odstranit.

Pokud se nějaká myšlenka stále opakuje, zamyslete se a zkuste najít zdroj téhle představy. Nejraději byste někoho zabili? Jste ve stresu? Způsobil vám ho tento člověk? Určitě najdete nějaké lepší (a zákonnější) řešení!

Černé myšlenky nás mohou vyděsit, ale stávají se také zdrojem inspirace. Lidé s rozvinutou představivostí dokážou své myšlenky přetvořit v umění. Můžete třeba zkusit namalovat obraz anebo napsat hororovou povídku.

Míváte špatné myšlenky? Co nejhoršího vás kdy napadlo?