Jak s dítětem mluvit o složitých tématech a neztratit jeho respekt

Autor: Zdenka Pšeničková Zdroj: adme
Před 4 měsíci
447

ve věku tří let se u dítěte začíná rozvíjet přirozená zvědavost. Rychle objevuje svět a klade spoustu otázek. Odpovědět na některé z nich však může být pro rodiče ale obtížné, protože děti neznají stud a ptají se na vše, co je napadne.

Jak s dítětem mluvit o složitých, problematických nebo intimních tématech, aniž byste ztratili jeho respekt? Podívejme se na ty nejchoulostivější otázky, které vám dítě může položit.

1.       Jsme chudí nebo bohatí?


Pro mnohé rodiče je těžké mluvit s dětmi o penězích. Podle průzkumu se až 69 % rodičů tomuto tématu vyhýbá a pokud se dítě začne samo ptát, odbývají ho slovy: „Ty si s tím nemusíš dělat starosti.“

Tím, že se s dětmi nebudete bavit o financích, ale způsobíte, že nepoznají jejich pravou hodnotu a smysl. Tím pádem hrozí, že v dospělosti nebudou umět s penězi zacházet. Nebojte se s dětmi mluvit o práci, penězích nebo nutnosti spoření.

Učte své děti, že peníze nejsou všemocné, ale že jsou pouze prostředkem a nástrojem. Pořiďte dítěti kasičku – to je nejlepší způsob, jak se s penězi naučí zacházet.

2.       Koho miluješ víc. Mě nebo tátu/mámu/sestru?


Malé děti jsou od přírody sobecké, empatie se začíná rozvíjet až zhruba od šestého roku. Když se ptají, koho máte nejraději, nechtějí slyšet: „Mám vás ráda všechny stejně!“ Ne. Chtějí slyšet, že nejraději máte právě je.

Neodpovídejte, že máte rádi všechny stejně, protože tím dítěti seberete pocit výjimečnosti a jedinečnosti. Místo toho mu vysvětlete, že láska k dítěti je úplně jiná než třeba láska k muži. Ujistěte dítě, že ho milujete a řekněte, že ostatní milujete taky, ale jinak.

3.       Proč se nemůžu prát, když ostatní můžou?


Dětský svět je krutý. Děti málokdy dokážou řešit spory klidně. Každý zodpovědný rodič se ale své dítě snaží vést k tomu, aby se vyhýbalo násilí, ubližování a ponižování druhých.

Řekněte dítěti, že násilí je řešení poražených. K hrubé síle se uchylují jen ti, kteří neumí řešit konflikt chytřeji. Místo násilí je lepší „protivníka“ ignorovat anebo jasně vyjádřit svou nelibost (říct třeba „přestaň s tím, nelíbí se mi to“) a samozřejmě o všem informovat někoho dospělého.

4.       Proč nemám tatínka?

Podle statistik vyrůstá až 30 % dětí jen s jedním z rodičů. Většina z nich jsou svobodné matky. Otázka, proč tomu tak je, dřív nebo později nutně přijde. Podle psychologů neexistuje žádná vyloženě špatná odpověď na tuto otázku.

Ať už je pravda jakákoli, mají některé matky tendenci ochraňovat dítě před nepříjemnou pravdou a vymýšlejí si „hrdinné historky“ o tom, proč s nimi otec nežije. („Táta je tajný agent, který bojuje proti zlým nepřátelům, proto s námi nemůže být.“) Jiné matky se snaží otce naopak až démonizovat. Domnívají se, že dítěti nebude po otci smutno, pokud zjistí „jak hrozný byl“.

Obě tyto možnosti mají své nevýhody. Nejlepší je samozřejmě upřímnost. Jistě, není to snadné. Nemusíte zabíhat do detailů, ale dítě by mělo vědět pravdu. Nezapomeňte, že hlavní je, aby dítě vyrůstalo v milované rodině – bez ohledu na tom, kolik členů taková rodina má.

5.       K čemu vám je jiné dítě, když máte už mě?


Když se mu narodí sestřička nebo bratříček, zažívá skoro každé dítě pocit odstrčenosti a začíná pochybovat o vaší lásce. Je třeba dítěti vysvětlit, že s miminkem je hodně práce, a tak nemáte tolik času. To ale neznamená, že byste nové děťátko milovali víc.

Důležité také je, aby se starší dítě aktivně zapojilo do péče o miminko. Požádejte ho například, aby na svého sourozence pár minut dohlídl. Tak se bude cítit jako důležitá součást týmu.

6.       Kam zmizela naše kočička?


Smrt mazlíčka je skutečná tragédie pro celou rodinu. Někteří rodiče se snaží dítě před krutou pravdou ochránit a vymýšlejí si různé historky o tom, jak zvíře uteklo anebo se odstěhovalo někam, kde mu bude lépe.

Děti ale takovou ochranu nepotřebují, naopak, takové historky je spíše popletou. Lepší je říct jim jasně a stručně pravdu. I malé dítě má právo se s milovaným zvířátkem rozloučit a truchlit pro ně. Neberte mu tuto možnost. Se ztrátou se vždy lépe vyrovnáme tehdy, když víme, co se stalo.

7.       Kde se berou děti?


Mluvit s dětmi o intimních věcech je složité snad pro každého rodiče. Dny, kdy děti věřily v čápy, jsou dávno pryč. Internet je plný informací a i kdybyste dítěti zakázali přístup na internet, těžko jim zakážete kontakt s dalšími dětmi.

Zeptejte se ale sebe: Chcete, aby se vaše dítě dozvědělo o těchto věcech z různých, často i pochybných zdrojů, ze sociálních sítí nebo od kamarádů? Pravděpodobně ne.

Psychologové doporučují zapomenout na stud a mluvit otevřeně. To, že za vámi dítě přišlo s takovou otázkou, svědčí o tom, že vám velice důvěřuje. Nezklamte jeho důvěru nějakými vymyšlenými nesmysly. Mluvte tedy pravdu, ale vyhněte se podrobnostem. O dlouhé přednášky nebude mít dítě nejspíš ani zájem a mohli byste ho jen zbytečně zmást komplikovanými fakty.

8.       Proč mi říkáš, že jsem krásná, když se mi ve škole smějí?


Během dospívání se dítě dostane do různých situací. Ne všichni lidé, na které narazí, se k němu budou chovat mile. Děti jsou citlivé a každý výsměch nebo urážku si berou k srdci. Odmítnutí ze strany svých vrstevníků je pro ně skutečnou tragédií.

Bez ohledu na to, jak moc je budete ujišťovat v tom, že jsou hezcí, budou děti věřit spíše posměváčkům z řad svých spolužáků.

To nejlepší, co můžete udělat, je upřímně se s dítětem pobavit o motivech chování těchto agresorů. Pokud uráží druhé, dost možná mají sami nízké sebevědomí? Možná se pokouší zviditelnit? Poraďte dítěti, že by si mohlo zkusit najít přátelé mezi „lepšími a rozumnějšími“ spolužáky.

Důležité je mluvit s dítětem laskavě a pomáhat mu budovat zdravou sebedůvěru a sebeúctu.

Tagy: