Jak odpovědět na těchto 5 typických otázek od rodičů?

Autor: Zdenka Pšeničková Zdroj: adme
Před 16 dny
5894

Osobní otázky pokládané těmi nejbližšími nás občas dokážou pořádně rozhodit. Na některé příliš osobní otázky prostě nechceme odpovědět, i když se ptají třeba naši vlastní rodiče. Zároveň si však uvědomujeme, že to s námi naši blízcí myslí dobře, a tak je nechceme urazit.

Jak na klasické choulostivé otázky rodičů či blízkých odpovědět co nejtaktičtěji? Naučíme vás to!

1.       "Kdy se konečně vdáš/oženíš?"


Komu rodiče nebo prarodiče už tuhle otázku nepoložili? Dříve bylo běžné vdát se (nebo se oženit) a založit rodinu mnohem dříve, než je tomu dnes. Vaši prarodiče se pravděpodobně seznámili, vyšli si na pár schůzek a hned se zasnoubili. Dnes je tomu jinak – nejenže lidé začínají se samotnými vztahy později - navíc také často celé roky svatbu z řady důvodů odkládají. A někteří se dokonce nechtějí vdát a oženit vůbec! Pro starší generaci je ale něco takového nepředstavitelné.

V roce 1965 bylo v Evropě uzavřeno o 50% manželství více než v roce 2013. Byla to prostě norma.

Co odpovědět? Důležité je být upřímný sám k sobě. Nemusíte to říkat nikomu jinému, ale sami sobě zkuste dát pravdivou odpověď. Zamyslete se nad tím, v jaké životní fázi se nacházíte a proč ještě nejste připraveni na to vstoupit do manželství. Pak můžete odpovědět buď zcela upřímně a pokusit se vysvětlit své názory a priority. Řekněte, že se nebudete hnát do manželství jen proto, že podle nich „už je vhodný čas“. Sami poznáte, až budete připraveni!

Zmínit také můžete statistiku rozvodovosti. Tím obhájíte svou opatrnost při výběru manžela či manželky.

A pokud se vám do upřímnosti opravdu nechce, zkuste využít humor.

„A až se vdám, budeš se ptát, kdy přijdou vnoučata. Až přijdou vnoučata, budeš se ptát zas na něco dalšího! Tohle nikdy neskončí!“

„Myslím, že je právě jednadvacáté století. Tak. Přesně v tomhle století se vdám!“

„Na svou dokonalou svatbu budu potřebovat pár milionů. Takže dokud mi na ni nenašetříte, žádná svatba nebude.“

2.       "Kdy budu mít konečně vnoučata?"


Bohužel, lidem důchodového věku nenabízí dnešní společnost příliš mnoho jiných rolí, než rolí prarodičů. Společnost s nimi prostě už moc nepočítá. Jenže člověk jakéhokoli věku má potřebu seberealizovat se. Je tedy celkem logické, proč rodiče touží po vnoučátkách.

Co může pomoci? Ukažte rodičům, že je možné naplnit život i něčím jiným, než vnoučaty. Pomozte jim s cestováním, předplaťte jim nějaký zajímavý kurz jógy, tance, nebo třeba permanentku do divadla. Cokoli!

Co odpovědět? Buďte přímí a pokud možno struční. „Ano, děti jsou skvělé, ale já zatím nemám pocit, že bych měla mít vlastní. Ne, nemyslím si, že by to bylo ode mě sobecké. Je to mé a manželovo společné rozhodnutí.“

Kdykoli tuhle otázku znovu uslyšíte, opakujte stručně to samé: „Vím, že toužíte po vnoučatech, ale my je zatím nechceme.“

Chcete odpovědět s humorem? Co třeba: „Pracujeme na tom! Je to opravdu vzrušující!“

Nebo: „Genetický test nám ukázal, že by se nám narodila přinejmenším trojčata. Bez vaší pomoci do toho nepůjdeme!“

3.       "To by sis nemohl(a) najít někoho lepšího?"


Názory rodičů a dětí na to, jak má vypadat ideální partner, se většinou diametrálně liší. Rodiče pro své děti většinou chtějí hlavně někoho zajištěného a spolehlivého. Jednoduše řečeno někoho, s kým jejich potomek vytvoří stabilní manželství.

Jenže rozum v lásce příliš velkou roli nehraje. Partnera si všichni vybíráme podle zcela jiných kritérií: třeba podle vzhledu, smyslu pro humor nebo společných zájmů.

Co odpovědět? Ukažte rodičům, že si jejich názoru vážíte, nicméně jim také dejte jasně najevo, že už jste se rozhodli a své rozhodnutí měnit nebudete. Rozhodně svůj vztah před rodinou netajte. Nestavte se ani na stranu rodičů, ani na stranu partnera. Zůstávejte na neutrální půdě a snažte se najít kompromis.

A pokud chcete odpovědět s humorem, tady je jeden tip: „Co se dá dělat. Princ Harry se už oženil, tak jsem se holt musela spokojit s málem!“

4.       "Kdy už konečně dospěješ?"


Buďte upřímní. Myslíte si, že se chováte dospěle? Podle průzkumů se průměrný Brit necítí dospěle až do 29 let. Lidé obvykle „dospělostí“ míní atributy jako „vlastní domácnost“, manželství, dítě či stálé zaměstnání.

Americká autorka Kelly Williams Brownová, která se dlouhodobě věnuje dospívání, definuje dospělost jako „schopnost postarat se o lidi, postarat se o věci a postarat se o sebe“.

Na tom být dítětem přitom není nic špatného! Takže se ptáme znovu: Opravdu si jste jistí, že jste dospělí?

Co odpovědět? Každý se občas chová jako dítě – nejspíš i vaši rodiče. Takže pokud vám vyčítají vaši dětinskost, zkuste je opatrně upozornit na to, že i oni sami se občas chovají nedospěle.

Kromě toho dávejte najevo svou nezávislost. Pokud se za vás například rodiče snaží řešit finanční problémy, můžete říct: „Mám vás rád a vážím si toho, že mi chcete pomoci. Ale jsem dospělý a poradím si s tím sám. Když za mě chcete řešit problémy, připadám si jako školák!“

Chcete odpovědět s humorem? Co třeba: „Takže já už jsem dospělý? Můžu si dělat, cokoli chci? Hurá! Zítra si nechám potetovat hruď a propíchnout bradavky!“

5.       "Kdy se konečně přestaneš zajímat o nesmysly?"


Může jít o záliby, image, životní styl, vlastně o úplně cokoli, s čím rodiče nesouhlasí. Třeba hraní počítačových her, vegetariánství nebo třeba záliba ve sci-fi. Pravda je, že lidé často pokládají za nesmysl to, čemu nerozumí. Mějte ale na paměti, že i když vás rodina kritizuje, dělá to jen proto, aby vás ochránila. Vaši blízcí se prostě jen bojí o vaše bezpečí, a tak se vám to snaží – byť někdy příliš drsným způsobem – rozmluvit.

Co odpovědět? Snažit se vysvětlit lidem, kteří vaše zájmy či přesvědčení nesdílí, proč to děláte, je obvykle k ničemu. Snažte se zůstat klidní a odpovězte: „Je mi líto, že si myslíte, že to, co dělám, je hloupé. Rozhoduji ale sám za sebe a je jen na mě, co se rozhodnu dělat. Pokud chcete, můžeme o tom diskutovat a pokusit se zjistit, kdo z nás má pravdu. Ale prosím – můžeme o tom mluvit klidně a respektovat jeden druhého?“

Během diskuze se snažte mluvit spíše o sobě a o svých pocitech, vyhněte se obvinování druhých a poukazování na jejich chyby.

A i tady to jde samozřejmě s humorem. Pokud třeba rodiče kritizují váš neobvyklý účes, odpovězte: „Ne, tati, to není vrabčí hnízdo. To je způsob, jak odehnat všechny ty podivíny, které mi máma chce dohodit za ženichy!“

6.       Obecné rady, jak mluvit s rodiči

  • Dejte najevo zájem. Ať už vám rodiče řeknou cokoli, dejte najevo, že je vnímáte. Nemusíte souhlasit, ale jejich názor by pro vás měl být i tak důležitý. Určitě najdete společnou řeč, stačí se jen trochu snažit!
  • Změňte téma. Nezabíhejte stále dokola do témat, která jsou pro vás nepříjemná. Pokud jste svůj postoj už jednou vysvětlili, není třeba diskuzi znovu otevírat. Pokud rodiče téma znovu otevřou, snažte se mluvit o něčem jiném.
  • Mluvte přímo. Vysvětlete rodičům, jaký vztah s nimi chcete mít. Do čeho vám smí mluvit, a o čem si naopak rozhodnete sami. Nemá smysl předstírat, že se o jejich rady zajímáte, ale pak se stejně zařídit po svém.
  • Napište dopis. Nebo SMSku. Jestliže rodiče dělají něco, co se vám nelíbí, je někdy jednodušší napsat jim. Tak máte jistotu, že řeknete vše, co máte na srdci, bez pocitů trapnosti a bez přerušení. Napište vše, co vás trápí, vyslovte své pocity, požadavky a přání.
Tagy: