5 genderových stereotypů, které nám komplikují život

Autor: Zdenka Pšeničková Zdroj: adme
Před 2 měsíci
220

Nic není dáno. Názory na to, co je správné a jaká role komu přísluší, se neustále mění. Stačí se podívat do historie. Anebo do jiných krajů. Stěží najdete dvě místa na světě, kde by měli lidé úplně totožný názor na to, jak se má chovat žena a jak muž.

Za poslední léta změnili lidé názor na mnoho věcí. Tak například nikdo se už nepohoršuje nad tím, že žena studuje nebo pracuje. Považujeme to za normální. Stejně tak už nikoho ani nepřekvapí, když se muž zapojí do výchovy dětí anebo se ujme přípravy večeře.

Existují ale otázky, na které stále nemáme jednotný názor. Tak třeba placení v restauraci. Kdo by měl platit? Najde se celá řada lidí, kteří budou tvrdit, že platit by měl vždycky muž. Na druhou stranu se najde i dost mužů i žen, kteří budou tvrdit, že zaplatit by si za sebe měl každý sám. Konec konců, žijeme v emancipované době. Ženy vydělávají. Proč by za ně měli muži platit? Protože je to gentlemanské, namítnou někteří z vás. Protože tak to muži mají dělat.

Jistě, muži a ženy se od sebe liší. Neliší se ale ve svých inteligenčních ani emočních schopnostech.

Přesto existuje celá řada názorů na to, jak má vypadat „správný muž“ nebo „správná žena“. Představa, že muži a ženy jsou zásadně rozdílní, vzniká už v dětství. Od malička se setkáváme s dělením světa na ten ženský a na ten mužský. Není ale načase začít vychovávat děti trochu jinak?

Stereotypizace nás omezuje, zabraňuje nám totiž dělat mnoho věcí jen proto, že bychom je jako ženy nebo jako muži „dělat neměli“. A navíc vede i k partnerským problémům, k hádkám, k nespokojenosti. K rozchodům.

Stereotyp č. 1: Chlapci mají být silní a stateční, holčičky mají být krásné a milé


 Děti nemají potuchy o tom, co dělají správní kluci a co správné holky. Dospělí je to ale brzy naučí. Chlapci se začnou stydět za své slz, dívky zase za nemódní nebo ušmudlané šatičky.

Při výchově holčiček rodiče často zdůrazňují jejich vzhled. Často slýchají slova jako „krásná holčička“, „sluší ti to“ a podobně. A hádejte – jaké pohlaví v dospělosti častěji trpí komplexy ze svého vzhledu? Už odmala vychováváme dívky k tomu, že to nejdůležitější je jejich vzhled.

Christia Spears Brown ve své knize o výchově dětí píše, že každé dítě by mělo mít 3 typy hraček. A to bez ohledu na jeho pohlaví. Prvním typem mají být hračky rozvíjející intelekt (kostky, hlavolamy), druhým typem hračky rozvíjející tělo (míč, kolo) a třetím druhem mají být hračky rozvíjející emoce (panenky, figurky zvířátek, plyšové hračky).

Pokud si dítě chce hrát s nějakou hračkou, nezakazujte mu to. Nepoužívejte fráze jako „kočárek je pro holčičky“ nebo „autíčko je pro kluky“.

A nikdy nepoužívejte před chlapci slovo „holka“ anebo před holčičkami slovo „kluk“ jako urážku. Velmi byste tím svému dítěti zkomplikovali budoucí vztahy.  Je těžké navazovat vztah, když věříte, že druhé pohlaví je slabé, hloupé nebo třeba bezcitné. Učte dítě vážit si všech, bez ohledu na pohlaví.

Stereotyp č. 2: Muž musí za ženu v restauraci vždy zaplatit


Nedávno obletěl internet tweet od Ashleigh Bradley, která si v něm stěžovala na muže, s nímž si vyšla na rande. Poté, co muži řekla, že mezi nimi k ničemu nedojde, požádal ji, aby zaplatila polovinu účtu.

Strhla se tak bouřlivá diskuse na téma placení za ženu. Měl by muž platit za ženu, jde-li o romantickou schůzku?

Psycholožka Marina Komissarova je toho názoru, že tradiční gentlemanská gesta (třeba nošení květin, otevírání dveří, zvaní na večeři atd.) by mělo být chápáno pouze jako romantický rituál, nikoli jako povinnost muže vůči ženě. Jde rozhodně o pěkná gesta, která většina žen ocení, nicméně pokud chce být žena respektována, neměla by nechat o sebe pečovat neustále.

Emma Watson v jednom ze svých projevů třeba řekla: „Mám ráda, když mi muž otevře dveře nebo mě pozve na večeři. Otázka zní: Bude se cítit uraženě, kdybych mu dveře otevřela já? Pokud ne, je všechno v pořádku. Chováme se k sobě jako dva zdvořilí lidé.“

Není důvod odmítat hezká gesto. Každý je rád, když se o něho druhý stará. To ale platí i pro muže. Hezká gesta by měla být vždy vzájemná. Takže se klidně můžete nechat druhým pozvat na večeři, ale příště nezapomeňte mu to pěkné gesto příště oplatit.

Stereotyp č. 3: Muži jsou polygamní a ženy se s tím musí smířit


Množství studií dochází ke stejnému závěru: muži mění partnerky častěji než ženy své partnery. Nemůže za to ale genetika. Nemyslete si, že jde o něco, čemu muži prostě nedokážou odolat.

Michail Labkovský říká, že celé živočišné říši neexistuje tvor, u něhož by byly samičky nastavené jinak než samci. Není možné, aby byl samec polygamní a samička monogamní. A už samotný fakt, že i ženy mohly někoho milovat už před svým současným mužem, vypovídá o tom, že i ony jsou polygamní.

Věrnost je vědomé rozhodnutí. A nevěra je vědomé rozhodnutí také.

Stereotyp č. 4: Ženy zvládají vedoucí pozice hůře než ženy


Někteří lidé v přesvědčení, že ženy nejsou vdané pro vedoucí pozice, často raději svěří práci muži s horšími výsledkynež ženě s lepšími. Z toho důvodů se mnohým ženám nedaří dosáhnout povýšení, bez ohledu na své odborné kvality.

Rozdíl je i v odměňování žen za jejich práci. Nicméně podle psychologa Jordana Petersona není pravda, že zaměstnavatelé dělají vždy rozdíly v platu právě na základě pohlaví. Jde spíše o to, že ženy jsou méně průbojné a za vyšší mzdu nebojují. Od dětství jsou totiž vedené k tomu, aby byly milé a poslušné. Jsou proto ochotnější ustoupit zaměstnavateli a smířit se s nižším platem.

Herečka Jennifer Lawrence se náhodou dozvěděla, že její mužští kolegové dostávají za své role mnohem více peněz než ona. Zlobila se na sebe, protože zatímco její kolegové vytrvale jednali a vybojovali si lepší podmínky, ona se, ze strachu, že by mohla být považována za zlatokopku, spokojila s tím, co jí nabídli.

Od té doby Jennifer spolu s dalšími herečkami bojuje za rovné podmínky a stejné mzdy pro ženy i pro muže.

Stereotyp č. 5: Muži nepláčou


Z průzkumů vyplývá, že muži pociťují hněv, strach nebo smutek stejně často jako ženy. Muži ale častěji potlačují emoce, jako je strach nebo smutek. Naopak ženy zase častěji potlačují hněv a dávají průchod strachu nebo smutku.

Je to logické. Vždyť ženy mají být milé – mít hněv je pro ně prostě tabu. A pro muže je zase nepřípustné bát se nebo plakat.

Často se také věří tomu, že muži nejsou schopni rozpoznat cizí emoce. Z experimentu, během něhož ukazovali mužům a ženám různé obličejové grimasy, ale vyplynulo, že muži a ženy mají stejný smysl pro empatii a soucit.

Muži a ženy jsou emočně nastaveni stejně. Rozdíl je pouze v tom, co v sobě potlačují a čemu naopak dávají průchod.

Emma Watson k tomu řekla: „Jsem pobouřena myšlenkou, že muži nemají právo plakat. Nemohou vyjádřit své emoce, nemohou mluvit o tom, co cítí. Co může být smutnější? Možnost projevit city z vás nedělá ženu – dělá z vás člověka.“

Co si o tom myslíte vy? Je podle vás na čase přestat těmto stereotypům konečně věřit?