5 faktů o lásce ve středověku, které vysvětlují, proč lidstvo nevymřelo

Autor: Zdenka Pšeničková Zdroj: adme
Před 3 měsíci
13444

Mnozí znají období středověku především z knih a seriálů. Když se díváme třeba na Hru o trůny (která je v podstatě zasazena do světa připomínajícího náš středověk), všichni si asi klademe otázku, jak je možné, že lidstvo díky všem těm bojům a válkám tehdy nevymřelo.

Přestože se tomuto období přezdívá „doba temna“, nebylo ve skutečnosti období mezi 9. a 16. stoletím v Evropě až tak temné. Středověk nám dokonce přinesl i mnoho dobrého. Někteří vědci se dokonce domnívají, že právě ve středověku se vztah mezi mužem a ženou posunul do úrovně, které dnes říkáme „láska“.

Shromáždili jsme 5 překvapivých historických faktů, které vám dokážou, že středověk byl nejromantičtějším obdobím lidských dějin.

1) Vztah mezi mužem a ženou už není založen jen na nutnosti rozmnožovat se


wikipedia

Ve starověkém Řecku a Římě byl vztah mezi mužem a ženou založen na nutnosti rozmnožovat se. Manželství bylo o spolupráci. O lásce v našem smyslu slova tu nemohla být řeč.

Až křesťanství představilo myšlenku platonické lásky a ta začala pomalu kořenit v lidských myslích. Láska vzkvétala – přinejmenším mezi šlechtou. Vždyť příběhy o rytířích konajících hrdinné činy ve jménu dámy svého srdce jsou jedněmi z nejběžnějších středověkých příběhů.

2) Existovala rovnost pohlaví


historytv

Sice běžně věříme tomu, že život nebyl pro středověké ženy zrovna procházka růžovou zahradou, ale není to tak zlé, jak si většinou myslíme. Vypráví se mnoho příběhů o upalování čarodějnic nebo o nedobrovolném životě v klášteře, jenže tyto příběhy popisují to nejhorší, co se v historii dělo. Šlo spíše o výjimečné případy (kromě toho, nejvíce „čarodějnic“ nebylo upáleno ve středověku, ale až v novověku). Běžný život středověkých žen byl o mnoho lepší.

Ve středověku dokonce existovala skutečná genderová rovnost. A to mezi Vikingy. Ženy tu mohly dělat (a také dělaly) totéž, co muži. Dokonce byly i válečnice.

Ale ani jiné ženy to ve středověké Evropě neměly tak zlé, jak se často myslí. Ženy směly vlastnit majetek a samostatně s ním nakládat. Měly i dědické právo.

Pravda je, že celá ekonomika Evropy tehdy stála právě na práci žen. Muži byli příliš zaměstnáni neustálými bojůvkami. Díky tomu se muži a ženy vzájemně uznávali a chovali jeden druhého v úctě. Chápali totiž, že oba vykonávají důležitou práci pro svou zemi.

3) Existovaly různé druhy lásky


wikipedia

Manželství byla ve středověku dohodnutá. Láska v manželství byla proto tehdy spíše výjimkou. To ale neznamenalo, že by láska nevzkvétala. Lidé jen hledali lásku jinde.

Dnes nám možná něco takového připadá hodně nemorální, ale uvědomte si, že lidé neměli na výběr. Manželství bylo dohodnuto a uzavřeno už s tím, že jde čistě o otázku politiky, výhodnosti a ekonomické nutnosti.

Navíc bylo téměř nemožné vzít se, pocházeli-li oba z různých sociálních vrstev – to ale neznamenalo, že by se nemohli zamilovat.

V touze po lásce a romantice tak vznikla úplně nová pojetí lásky:

Ctná láska. Ve středověku vznikl úplně nový pohled na lásku. Ctná láska spočívala ve zbožném uctívání krásné ženy. Toto pojetí vzniklo na základech kultu Panny Marie. Místo uctívání Marie se ale rytíři dvořili krásným dámám, vzhlíželi ke královnám a k dalším krásným šlechtičnám. Jak asi tušíte, tato láska bývala zpravidla platonická.


wikipedia

Pastorální láska. V reakci na ctnou lásku vznikla láska pastorální, založená na vztahu mezi rytířem a pastýřkou. Na jejím základě vznikalo mnoho příběhů a písní (psali se takzvané pastorály). Právě tehdy vznikl i nám tak dobřé známý příběh o Popelce.


wikipedia

4) Nejkrásnější milostné příběhy pocházejí ze středověku


wikimedia

Téměř všechny pohádky od Disneyho jsou původně lidovými pohádkami, které sesbírali bratři Grimmové a Charles Perrault. Právě ve středověku vznikly pohádky a milostné příběhy, které si vyprávíme dodnes. A dodnes slouží jako inspirace spisovatelům a scénáristům všude po světě.

5) Příběhy o lásce nebyly jen smyšlené pohádky


wikimedia

Ve středověku vznikly ty nejkrásnější milostné příběhy. Ne všechny byly ale smyšlené. Mnoho z nich má reálný základ.

Jeden z nejznámějších tragicko-milostných příběhů se odehrál v Paříži ve 12. století. Teolog a filosof Petr Abélard se stal učitelem mladé Heloisy. Zamilovali se do sebe a dívka otěhotněla. Aby se mohl Petr oženit, musel by se vzdát své teologické kariéry – přesto to byl ochoten udělat. Heloisa ale jeho nabídku odmítla. Rozhodli se, že dívka porodí tajně v klášteře. Když se z kláštera vrátila, rozhodli se, že se tajně vezmou.

O všem se ale dozvěděl Heloisin strýc. Abélarda nechal zmrzačit a svou neteř nechal zavřít v klášteře. Až do smrti si oba vyměňovali dopisy, ale nikdy se už živí nespatřili. Když zemřeli, byli pohřbeni vedle sebe na pařížském hřbitově.

Tagy: